Byznys našich klientů: Cesta k psychologické bezpečnosti Slavomíra Zicha

Moje společnost slafexo s.r.o. je v podstatě pouze formální záležitostí, navenek vystupuji pod značkou VRSTVA a věnuji se koučinku, facilitaci a rozvoji týmů. K této profesi mě přivedla vlastní podnikatelská zkušenost. Když jsem dlouhodobě vedl svůj předchozí tým, začal jsem intenzivně řešit, jak vylepšit naši interní komunikaci. Absolvoval jsem proto komplexní koučovací výcvik, který mě naučil efektivněji pracovat s jednotlivci, odhalovat jejich silné stránky a správně je motivovat.

Tyto principy jsem se snažil zavést i do vedení tehdejší společnosti, ale naše cesty se nakonec rozešly kvůli odlišným představám o budoucí vizi. Rozhodl jsem se proto své nasbírané vědomosti uplatnit samostatně. Dnes pořádám přednášky, vedu workshopy a pracuji s firmami. Primárně se zaměřuji na malé a střední podniky, protože v tomto prostředí vidím jasnou dynamiku a cítím se v něm nejlépe. Vnáším do firem své know-how a pomáhám jim zhmotnit věci, které často visí nevyslovené ve vzduchu. Vedu je k efektivnější komunikaci, aby přesně věděly, co dělají a proč to dělají. Mým cílem je, aby každý jednotlivec dokázal pochopit sám sebe. O psychologii se zajímám už od střední školy, a přestože ji nemám vystudovanou, beru ji jako obor, pro který mám přirozený talent. Práce s lidmi a možnost vytáhnout z nich to nejlepší mě zkrátka naplňuje.

Jelikož pracuji s lidmi, mým úkolem rozhodně není jen mentorsky rozdávat rozumy. Můj přístup odmítá pouhé odříkání teorie. Vždy stavím na tom, co už mají klienti reálně zažité, a na každou spolupráci se připravuji individuálně. Potřebuji nejprve detailně pochopit celkový kontext – kolik lidí v týmu pracuje, jaká tam panuje atmosféra, jak situaci vnímá nadřízený a zda je v daném prostředí vůbec prostor s něčím pohnout.

Od toho se odvíjí spokojenost zaměstnanců. Když jsou lidé spokojení, jsou mnohem angažovanější, nebojí se být sami sebou a dokáží se do práce více položit. Jsou aktivnější na poradách a jejich výkon je efektivnější, protože nemusí plýtvat energií na vnitrofiremní konflikty. Pokud má navíc firma jasně vykomunikované hodnoty, lidé si ji jako svého zaměstnavatele vybírají právě podle nich. Celý tento mechanismus stojí na psychologické bezpečnosti, se kterou primárně pracuji. Vždy plně respektuji prostředí, do kterého přicházím. Nepřicházím tam jako mistr světa, ale jako zvědavý pozorovatel a partner, protože chci být zkrátka užitečný.

Přiznám se, že se v podstatě stále cítím být na začátku. Pokročilejší fáze nastane, až budu mít stabilnější portfolio dlouhodobých klientů – zatím jsem realizoval spíše jednorázové přednášky a workshopy. Aktuálně čelím tomu, že management mnoha firem tato témata vůbec neřeší, protože v nich nevidí okamžitou finanční hodnotu. Je to mrzuté, protože napříč trhem existuje shoda, že spokojenost lidí má přímý dopad na prosperitu celé společnosti. Firmy se však v dnešní složité době snaží šetřit a rozvoj dovedností zaměstnanců odsouvají na vedlejší kolej.

Manažeři si neuvědomují, že když nezainvestují do zdravé komunikace, riskují rozpad týmu a odchod klíčových lidí. Vztahová toxicita se často zametá pod koberec tak dlouho, dokud problém definitivně nevyhnije. Já pak nedokážu přijít a mávnutím proutku všechno napravit. My sice potíže pojmenujeme a zpracujeme výstupy, ale tu nejtěžší práci si musí odpracovat tým sám. Nedokážu změnit lidi, ta změna musí vycházet z jejich nitra. Já jim pouze ukazuji funkční nástroje, které mohou využít.

Na úplném začátku jsem měl megalomanskou představu, že budu cílit na celé Česko i Slovensko. Chtěl jsem se věnovat pouze individuálnímu koučinku a tvorbě internetového obsahu, na který bych navázal prodej online kurzů. Brzy jsem ale zjistil, že je trh tímto formátem přesycený. Navíc odmítám prodávat prázdný byznysový balast. Vyloženě mě iritují samozvaní guru, kteří lidem tvrdí, že stačí jen věřit a všechno je pouze v hlavě. Tento povrchní obsah sice generuje rychlé peníze, ale není to moje cesta.

Při tvorbě strategie mě kamarád nasměroval na firemní klientelu, která dokáže reálný přínos rozvoje ocenit a kde se dají výsledky jasně měřit. To byla moje zásadní transformace. Musel jsem změnit své nastavení a opustit příliš charitativní přístup. Nejraději bych se totiž pro druhé rozdal zadarmo, ale takto se v podnikání dlouhodobě přežít nedá. Musel jsem začít zohledňovat i ekonomický faktor.

Bezprostřednost a autenticita. Nejsem korporátní typ. Nepřijdu v kravatě, ale v mikině, mluvím otevřeně a vytvářím velmi uvolněnou atmosféru. Do každého procesu vnáším upřímnou zvědavost a dávám lidem svobodu se vyjádřit. Dokážu velmi rychle navodit prostředí, ve kterém je zcela bezpečné říct cokoliv bez strachu z odsouzení.

V zavedených firmách je to občas složitější, protože zaměstnanci jsou spoutaní minulými vztahy a bojí se mluvit na rovinu. Když ale začnu mluvit naprosto otevřeně já, ledy povolí. Kdybych aplikoval otřepané korporátní taktiky, nikam bychom se neposunuli. Mnohokrát jsem v praxi viděl drahá formální školení od etablovaných agentur – lidé si je pouze odsedí, nic nového se nenaučí, ale management si odškrtne splněnou aktivitu. Tento nefunkční model chci rozbít. Rozvoj se dá dělat s reálným přínosem, a v konečném důsledku i levněji.

Pomáhat lidem a vidět jejich neustálý růst. Sledovat momenty, kdy jim v očích problikne pochopení a uvědomění, je pro mě doslova návykové. Samozřejmě vnímám, že byznys musí fungovat na základě čísel. Při dlouhodobé spolupráci proto dokážu mapovat, jak se změna atmosféry projevila v ekonomických ukazatelích. To, jak lidé pracují, se vždy propíše do výsledků. Mým cílem je zvyšovat firmám zisky skrze kvalitní práci s jejich zaměstnanci.  

Byla naprosto bezproblémová. Administrativa a byrokracie pro mě představují spíše otravný proces, takže jsem byl nesmírně spokojený, že jsem s tím neměl žádné starosti. Ofigo mi v tomto ohledu velmi ulehčilo život.